Vážení přátelé,
minulý týden jsme předali poslancům novelu zákona, kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, kterou NRZP ČR připravila, a to na základě podnětů od několika občanů, kteří, ačkoliv vychovali děti a splňují podmínku nároku na starobní důchod, nemají nárok na výchovné.
Návrh zákona se týká zvýšení starobního důchodu za vychované děti, tzv. výchovného, jehož účelem je posílit důchodové nároky osob, které v průběhu svojí pracovní kariéry zajišťovaly výchovu dětí. Návrh se konkrétně týká zvýšení důchodu o výchovné u osob, které současně splnily podmínky nároku na výplatu starobního a invalidního důchodu, ale u nichž se vyplácí pouze jeden důchod, a to ze zákona vždy ten vyšší a současně je u nich tím vyšším důchodem invalidní důchod. Návrh obsahuje úpravu, která zamezuje tomu, aby příjemcům invalidního důchodu, kteří jinak řádně splnili všechny podmínky nároku na výchovné, a během své pracovní kariéry zajišťovali výchovu dětí, zanikl nárok na výplatu výchovného za vychované děti, které je vypláceno pouze příjemcům starobního důchodu. Jsou případy, kdy osoby dlouhodobě pečovaly o děti s minimální pracovní aktivitou a po té se staly invalidními a pobíraly invalidní důchod. Při dovršení nároku na starobní důchod se zpravidla dostávají do situace, kdy starobní důchod je nižší než invalidní důchod, a proto v souladu se zákonem č. 155/1995 Sb., je jim ponechán jejich invalidní důchod. Tito lidé mohou získat nárok na výchovné až po dovršení 65 let, kdy se automaticky mění invalidní důchod na starobní důchod. Považujeme tuto věc za diskriminační a nespravedlivou. Mnohdy činí rozdíl invalidního a starobního důchodu několik desítek korun a tyto ženy (převážně jde o ženy) jsou trestány za výchovu svých dětí. Z hlediska dopadu na státní rozpočet se jedná o marginální záležitost, ale z hlediska spravedlnosti za zcela zásadní.
Návrh reaguje na nelogičnost a nespravedlnost vzniklou v některých případech u nového institutu, který je účinný od 1. ledna 2023, tedy u zvýšení starobního důchodu za vychované děti, tzv. výchovného, jehož účelem je posílit důchodové nároky osob, které v průběhu svojí pracovní kariéry zajišťovaly výchovu dětí.
Přestože smyslem výchovného je ocenit osoby, které získaly významnou zásluhu z hlediska budoucnosti financování základního důchodového pojištění tím, že dlouhodobě zajišťovaly výchovu dítěte, čímž se (obvykle) postaraly o přínos nového pojištěnce do systému, u části těchto osob platný zákon výplatu zvýšení neumožňuje. Aktuální praxe ukázala, že u osob u kterých vzniká současně nárok na starobní i na invalidní důchod, přičemž ten invalidní důchod je vyšší, nemůže být toto zvýšení přiznáno. A to přesto, že tyto osoby řádně celý život pracovaly a současně vychovaly několik dětí. V průběhu života, po splnění všech podmínek pro vznik nároku na řádný starobní důchod, se však staly invalidními. Z toho důvodu začaly pobírat invalidní důchod. A ve chvíli, kdy splňují podmínky vstupu do důchodu je jejich invalidní důchod bohužel mírně vyšší než jejich starobní důchod. Byť třeba jen o symbolickou částku 10 nebo 20 Kč.
Ve smyslu § 58 zákona o důchodovém pojištění jim je i nadále vyplácen invalidní důchod a nárok na starobní důchod jim zaniká. V souvislosti s tím jim ovšem nemůže být vypláceno ani výchovné, neboť to je určeno příjemcům starobního důchodu. V důsledku toho se stává, že kvůli často bagatelní částce, kterou převyšuje invalidní důchod starobní důchod, přicházejí tyto osoby o měsíční částku ve výši 500 Kč na jedno vychované dítě. Nezřídka se tak stává, že dotčená osoba přichází měsíčně na výchovném o částku 1 000 Kč a více. Výchovné je totiž koncipováno jako finanční částka v pevně stanovené výši (počáteční hodnota je 500 Kč), o kterou se zvýší procentní výměra starobního důchodu pojištěnce (muže či ženy), který zajišťoval výchovu konkrétního dítěte v největším rozsahu. V případě péče o více dětí se tato částka násobí počtem těchto dětí. Postupem času se však ztráta může i navyšovat.
Aktuální, platné znění zákona č. 155/1995 Sb. však neumožňuje vybrat si důchod, který chce příjemce při souběhu důchodů pobírat a výchovné je navázáno výhradně na příjem starobního důchodu, nikoliv invalidního. Navrhované opatření si klade za cíl odstranit tuto nesrovnalost a zjevnou nespravedlnost. Napravit zjevně diskriminační stav, kdy příjemce důchodu celoživotně řádně pracoval, splnil všechny podmínky pro přiznání starobního důchodu, vychoval jedno nebo více dětí a přesto mu ke dni vzniku nároku na starobní důchod nevzniká nárok na výchovné. A to pouze z formálních důvodů. Z tohoto pohledu navrhované řešení působí rovněž zjevně genderově pozitivně, neboť většinou snižuje rozdíl v odměňování mužů a žen. Současně rovněž pomáhá i tomu příjemci důchodu, který je s ohledem na svou invaliditu aktuálně v tak závažném zdravotním stavu, že v posledním období před vstupem do důchodu pobíral invalidní důchod a proto jeho náklady jsou výrazně vyšší než jiné, věkově srovnatelné populace.
Vážení přátelé, pokud bude náš návrh schválen, neměla by být již žádná překážka v tom, aby výchovné k důchodům, mohly obdržet i všechny osoby, které na něj mají nárok. O průběhu projednávání zákona vás budeme informovat.
Přeji vám všechno dobré.
S pozdravem
Mgr. Václav Krása
předseda NRZP ČR
