Víte, že přes 20 let demokracie jsou v naší zemi stále mnozí z nás omezováni ve svých právech, žijí segregováni, bez dostatečné pomoci, z minimálního příjmu a bez možnosti rozhodovat o sobě?
Před nedávnem jsme oslavovali dvacetileté výročí návratu demokracie do naší společnosti. Minulostí je již doba, kdy byli lidé zavírání a kdy se nemohli domoci základních lidských práv, jako je právo na soukromí, shromažďování, informace atd. Víte, že přes 20 let demokracie jsou v naší zemi stále mnozí z nás omezováni ve svých právech, žijí segregováni, bez dostatečné pomoci, z minimálního příjmu a bez možnosti rozhodovat o sobě? Jsou to ti, kteří k dosažení svých práv potřebují pomoc ostatních.
Listina základních práv a svobod deklaruje, že všichni lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti a právech. I člověk se závažným mentálním či kombinovaným postižením nebo s duševním onemocněním má právo na sebeurčení, má životní očekávání, přání, sny, ambice a také práva jako my ostatní. Přesto mnozí z nich žijí v ústavech, odděleni od běžného života, uměle nashromážděni podle společného označení. Podle Statistické ročenky MPSV z roku 2008 žije v tzv. ústavech pro osoby se zdravotním postižením více než 21 000 lidí.
Radikálním zásahem do základních práv každého člověka je zbavení způsobilosti k právním úkonům. I přes dlouhodobou kritiku zahraničních i tuzemských odborníků včetně Ústavního soudu se používá v ohromném rozsahu jako způsob ochrany lidí se zdravotním postižením při právních úkonech, místo zavedení účinnějších metod ochrany. K 30. červenci 2007 bylo evidováno 23 283 osob zbavených způsobilosti k právním úkonům a 3 893 osob omezených ve způsobilosti k právním úkonům (viz rozhodnutí I. US 557/09 týkající se zbavení způsobilosti k právním úkonům).
ČR dlouhodobě vede v mezinárodních statistikách ohledně počtu dětí v ústavních zařízeních, mimo domov.
Sociální služby mají poskytnout takovou podporu, kterou člověk potřebuje, aby mohl žít běžným způsobem života (zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách ). Má právo na pracovní uplatnění, na spravedlivou odměnu za práci a na zvláštní pracovní podmínky. Každý má právo na přiměřené hmotné zabezpečení při nezpůsobilosti k práci (zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod). Bez součinnosti společnosti jsou ale tato i mnohá další práva pro člověka s postižením více či méně nedosažitelná.
Moderní společnost (resp. její představitelé) si tuto skutečnost uvědomuje a reflektuje na úrovni národní, Evropské i světové v politických dokumentech i právních normách. Na konci září 2009 ČR ratifikovala Úmluvu OSN o právech osob se zdravotním postižením. Úmluva přináší v mnoha směrech zásadní změny. Zavazuje např. smluvní státy k zrušení omezování právní způsobilosti, k zabezpečení komunitních služeb nezbytných pro život mimo ústavní zařízení a zabezpečení bezplatného vzdělávání na základních a středních školách pro všechny děti.
Při příležitosti Dne lidských práv proto vyzýváme MPSV jako gestora Úmluvy, ve spolupráci s dalšími příslušnými rezorty, k zahájení veřejné diskuse na témata rovných práv pro všechny ve smyslu Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením.
ke Dni lidských práv
Zejména požadujeme:
- přijmout veškerá odpovídající opatření, včetně legislativních, s cílem změnit nebo zrušit existující zákony, předpisy, zvyklosti a praktiky, které jsou zdrojem diskriminace vůči osobám se zdravotním postižením;
- zohlednit ochranu a podporu lidských práv osob se zdravotním postižením a jiným sociálním znevýhodněním ve všech politikách a programech;
- zdržet se jakéhokoli jednání nebo postupu, jež je v rozporu s touto úmluvou a zajistit, aby veřejné orgány a instituce jednaly v souladu s touto úmluvou;
- přijmout veškerá odpovídající opatření k odstranění diskriminace na základě zdravotního postižení ze strany jakékoli osoby, organizace nebo soukromé firmy;
- provádět nebo podporovat výzkum a vývoj univerzálně navrhovaných výrobků, služeb a zařízení tak, aby vyžadovaly minimální přizpůsobení a náklady při uspokojování specifických potřeb osob se zdravotním postižením a podporovat jejich dostupnost;
- provádět nebo podporovat výzkum, vývoj, dostupnost a využití nových technologií, včetně informačních a komunikačních, kompenzačních pomůcek, zařízení a podpůrných technologií vhodných pro osoby se zdravotním postižením, za dostupnou cenu;
- podporovat školení odborníků a zaměstnanců, kteří pracují s osobami se zdravotním postižením, o právech uznaných v úmluvě. (viz. Čl. 4)
- Vytvářet nástroje vedoucí ke zvyšování povědomí v celé společnosti o situaci osob se zdravotním postižením, bojovat proti stereotypům, předsudkům a škodlivým praktikám ve vztahu k osobám se zdravotním postižením, ve všech oblastech života;
- podporovat povědomí o schopnostech a přínosu osob se zdravotním postižením. (viz. Čl. 8)
- Umožnit osobám se zdravotním postižením žít nezávisle tím, že jim zajistí přístup k hmotným životním podmínkám, dopravě, informacím a komunikaci, včetně internetu, v městských i venkovských oblastech, včetně škol, obytných budov, zdravotnických zařízení a pracovišť, k informačním, komunikačním a záchranným službám;
- vybavit budovy a další veřejně přístupná zařízení značením v Braillově písmu a ve snadno čitelných a srozumitelných formách;
- zajistit různé formy asistence a prostředníky, včetně průvodců, předčitatelů a profesionálních tlumočníků znakové řeči, k usnadnění přístupu do budov a dalších veřejně přístupných zařízení a k informacím. (viz. Čl. 9)
- Zajistit lidem se zdravotním postižením odpovídající asistenci, kterou potřebují k realizaci své právní způsobilosti, zavést mechanismy tzv. „podporovaného rozhodování“ a další vhodné nástroje ochrany při právních úkonem s cílem postupně opustit systém tzv. „náhradního rozhodování“. (viz. Čl. 12)
- Zajistit, aby lidé se zdravotním postižením měli možnost zvolit si kde a s kým budou žít a nebyli nuceni žít ve specifickém prostředí; aby měli přístup ke službám poskytovaným v domácím prostředí a dalším podpůrným komunitním službám, včetně osobní asistence, která je nezbytná pro nezávislý způsob života a začlenění do společnosti a zabraňuje izolaci nebo segregaci. (viz. Čl. 19)
Závazek státu k naplnění požadavků Úmluvy je mimořádnou příležitostí k radikální změně přístupu celé společnosti k lidem se zdravotním postižením a k radikální změně jejich situace v naší společnosti. Prvním krokem k tomuto cíli je zahájení široké veřejné diskuse o nezbytných zásadních změnách současné právní úpravy a praxe. Širokou veřejnost vyzýváme k zapojení do diskuse a k účasti na naplňování cíle Úmluvy, který směřuje k vytvoření prostředí vstřícnějšího nejen lidem se zdravotním postižením.
