Vážení přátelé,
Poslanecká sněmovna schválila změnu Zákoníku práce, která také významně upřesňuje způsob valorizace rent za ztrátu na výdělku z důvodu pracovního úrazu nebo nemoci z povolání.
Při schvalování vládní novely Zákoníku práce se konečně podařilo po několikaletém úsilí pomoci poškozeným, kteří pobírají tzv. „pracovněprávní“ rentu, což jsou lidé po pracovních úrazech a lidé s uznanou nemocí z povolání, aby nebyli diskriminování současným systémem výpočtu tzv. renty, tedy náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti v případě, že se stanou nezaměstnanými a jsou vedeni v seznamu nezaměstnaných na úřadu práce.
Dosavadní stav byl takový, že poškozeným se tato renta počítala tak, že od jejich průměrného výdělku za tři měsíce před vznikem jejich úrazu, nebo přiznání nemoci z povolání (nebo za předcházející rok, je-li to pro ně vhodnější) se odečítal jejich výdělek po skončení pracovní neschopností a případný invalidní důchod, který pobírali ze stejného důvodu. Potud bylo vše v pořádku. Problém však nastal v případě, že po skončení pracovní neschopnosti tito poškození žádnou práci nezískali, nebo o ni přišli.
Tito „rentiéři“ byli postupem času dále plátcem renty, kterým je pojišťovna, opětovně poškozováni a kráceni na svém nároku. Současné znění zákona totiž umožňovalo pro poškozené velmi nepříznivý výklad výpočtu rent při jejich evidenci v seznamu nezaměstnaných na úřadu práce. Zvláště pak při jejich opakovaných ztrátách zaměstnání a následných evidencích na úřadu práce. Současné nejasné znění zákona tak doslova zneužily pojišťovny, jako plátci renty a při výpočtu začali vždy využívat pro ně výhodnější výpočet, který však poškozené dále velmi poškozoval. Chovaly se tak velmi neeticky, zcela proti původnímu záměru zákonodárců a proti původnímu účelu tohoto ustanovení.
Problém nejlépe ilustruje následující příklad výpočtu renty. Když poškozeným skončila pracovní neschopnost spojená s pracovním úrazem, nebo nemocí z povolání a vrátili se do zaměstnání, vydělali následně např. částku 18 000 Kč. Ta jim byla, společně s jejich příp. invalidním důchodem přiznaným ze stejného důvodu, odečítána od jejich průměrného výdělku před vznikem škodné události. Takto spočítaný nárok na rentu jim zůstal i při jejich první evidenci na úřadu práce po vzniku škodní události, pokud o své zaměstnání přišli. Jenže tito zaměstnanci po svém dalším nástupu do nového zaměstnání si vydělali nezřídka již méně, než v předchozím zaměstnání, např. 14 000 Kč, neboť získat práci se zdravotním omezením je nesrovnatelně složitější, než v případě zdravých zaměstnanců. Pojišťovny jim však stále odečítali jejich „první“ výdělek tedy 18 000 Kč, což fakticky znamenalo, že jejich renta byla snížena o 4 000 Kč. Výdělek fixovaný jejich první evidencí v seznamu nezaměstnaných tak zachovaly i po skončení jejich zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání. Pokud pak následně opět tuto práci ztratili (což se bohužel stávalo poměrně často) a nechali se znovu evidovat v seznamu nezaměstnaných na úřadu práce, snížená renta poškozeným zaměstnancům zůstala i tam a pojišťovnou byla vyplácena stále stejná výše renty. Poškozování rentiérů se zhoršovalo s jejich každým dalším nástupem do ještě hůře placeného zaměstnání.
Uvedení poškození zaměstnanci tuto praxi samozřejmě dlouhodobě nesli jakou velkou nespravedlnost, protože oni mají nepředstíraný zájem o práci, chtějí pracovat a práce je pro ně důležitá často i proto, aby si splnili odpracovaná léta pro zápočet na důchodové zabezpečení. Tento systém je ale uvedeným způsobem nutil buď práci nehledat a zůstat v evidenci nezaměstnaných na úřadu práce, anebo pracovat načerno. Většina z těchto poškozených zaměstnanců byla uvedeným jednáním pojišťoven značně frustrována a naprosto pracovně demotivována.
Pozměňovací návrh pana poslance Víta Kaňkovského (KDU-ČSL) byl schválen velkou většinou poslanců. Upravuje současný způsob výpočtu tak, aby nebyl diskriminační, a naplňuje myšlenku, aby ti, kdo ne vlastní vinou ztratili část své pracovní schopnosti, dostali se mezi handicapované, a chtějí pracovat, aby mohli pracovat za důstojných podmínek. Jedná se asi o 15000 lidí, kteří jsou pracovníky napříč všemi profesemi, největší zastoupení však mají logicky zaměstnanci z těžkého průmyslu, z hornictví a ze stavebního průmyslu. Věříme, že to je pro ně dobrá zpráva.
Výsledek současné změny je takový, jak jsme si ho představovali a jaký jsme chtěli od začátku, tedy od roku 2017. Původně jsme navrhovali změnu zákoníku práce, kde cílem bylo stanovit, že když se zvedá minimální mzda v ČR, tak aby nebyl poškozený zaměstnanec „trestán“ tím, že se mu snižuje renta tím, jak se zvyšuje minimální mzda. Plátci renty však využili částečné nejasnosti v interpretaci této zamýšlené změny ve svůj prospěch a příjemce renty svým „výkladem“ zákona dále poškozovali. Nyní se tak podařilo celý záměr dokončit. Způsob výpočtu renty je spravedlivější a bude motivovat lidi, aby si hledali práci, nikoliv je dále trestat, a toho jsme chtěli dosáhnout.
Závěrem je třeba dodat, že cesta není úplně u konce. Tyto poškozené zaměstnance trápí ještě některé další věci, které jsou nyní součástí Zákoníku práce a které jim ubližují a brání v tom, aby mohli důstojně žít i poté, co se stanou zdravotně postiženými z důvodu pracovního úrazu nebo nemocí z povolání. Problémem jsou tzv. obecné choroby. Lidé, kteří pobírají rentu, musí chodit na pravidelné prohlídky, kde se posuzuje, zda neonemocněli tzv. obecnou chorobou. Tedy takovou chorobou, která u nich mohla vzniknout bez ohledu na jejich pracovní úraz, nebo nemoc z povolání. Na nich se posuzuje např. vysoký krevní tlak na nějakém vyšším stupni, ischemická choroba srdeční, nebo vyšší stádium cukrovky. Těmito chorobami však trpí většina lidí nad 55 let. Nález takovéto „obecné choroby“ u zaměstnance po pracovním úrazu, nebo s nemocí z povolání pak je pro plátce renty důvodem pro úplné ukončení výplaty renty! A to s argumentem, že v takovém případě by zaměstnanec stejně již nemohl nadále své zaměstnání vykonávat a musel nastoupit do jiné práce. To v praxi znamená, že tito lidé se bojí na zdravotní prohlídky chodit a stresuje je to, neboť tím značně ohrožují ekonomiku celé své rodiny. I v tomto směru je tedy třeba zákoník práce upravit, neboť není přípustné, aby ustanovení zákoníku práce byla využívána v rozporu s jejich původním záměrem, se kterým byla koncipována. V neposlední řadě je nutné zajistit, aby rentiéři nebyli neustále plátci rent nesmyslně a v rozporu s dobrými mravy ohrožováni. Poškození zaměstnanci, kterým poškození vzniklo bez jejich zavinění, si v žádném případě nezaslouží žít v ohrožení a určitém psychickém tlaku, způsobeném hrozbou ztráty renty, nahrazující jim původní finanční příjem. Nesmí se v praxi obávat blížícího se termínu zmíněné prohlídky, na základě které jim možná, tu rentu vezmou. Myslíme si, že takový přístup není spravedlivý.
——————
689/4
- Poslanec Vít Kaňkovský
SD 5178
V § 271b odstavec 3 nově zní:
„(3) Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity podle odstavce 1 přísluší i zaměstnanci, který je veden v evidenci uchazečů o zaměstnání; za výdělek po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání se považuje výdělek ve výši minimální mzdy platné v den prvního zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání. Pobíral-li zaměstnanec předtím, než se stal uchazečem o zaměstnání, náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, přísluší mu tato náhrada po dobu zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání v takové výši, ve které mu na ni vzniklo právo za trvání pracovního poměru nebo právních vztahů založených dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr. Po skončení zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání se při výpočtu náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity postupuje u všech poškozených podle odst. 1.“.
Poznámka: tučné představuje navržené doplnění dosud platného znění
Návrh přechodného ustanovení:
„Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, na niž vzniklo právo podle § 271b odst. 3 zákona č. 262/2006 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, nebo podle § 371 odst. 3 zákona č. 262/2006 Sb., ve znění účinném před dnem nabytí účinnosti zákona č. 205/2015 Sb., přísluší ve výši stanovené podle § 271b odst. 3 zákona č. 262/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.“.
Přeji vám všechno dobré.
Mgr. Václav Krása
předseda NRZP ČR
