Významné dny OZPVýznamné dny pro OZPt5Poradna NRZP ČRt5E-poradnaLegislativaLegislativat1Inkluzivní vzdělávání - příklady dobré praxeAktualityProti stigmatizaciČasopis MostyČasopis Mosty EuroklíčEuroklíčDiskriminaceInstitut rovných příležitostí, z.ú.Diskriminacekontopomoci.czlogo-ceske-drahyObjednávkový formulář ČD a.s.logo praceprozp
Zasílání novinek emailem...
Joomla : NRZP

Reforma psychiatrie – implementace a subjekty

Kdo má zájem na změně české psychiatrie? Zdá se, že všichni. Pacienti – lidé s duševním onemocněním, lékaři – psychiatři všech odborných specializací a generací v podfinancovaném oboru, celý systém péče. Poskytovatelé sociálních služeb, lidskoprávní a pacientské organizace a nejspíš i celá česká společnost, zatěžovaná nároky 21. století a jejich následky. Řešení ale nekompromisně žádá i Evropská unie, a tak je nutné konat. Primární zodpovědnost za další vývoj a reformu samozřejmě nese MZ ČR.

 

HLAS STÁTNÍ SPRÁVY

Po delším útlumu ožily počátkem září stránky ministerstva www.reformapsychiatrie.cz s řadou nových informací. Některé byly zmíněny už v minulém čísle Mostů s odkazem na změny v organizačních týmech zodpovědných za realizaci reformy a koordinovaných nově vzniklým Řídicím výborem Strategie reformy psychiatrické péče. Některé dotazy Národní rady zodpověděl v září i ministr zdravotnictví Svatopluk Němeček. Od té doby přibyly další aktuální zprávy.

Na 23. listopadu 2015 byla ministerstvem svolána konference „Kulatý stůl k implementaci reformy péče o duševní zdraví“. Deset přednášejících informovalo stovku účastníků o dosavadních zkušenostech i hlavních záměrech realizace reformy. Je jistě pozitivní, že polovina vymezeného času byla věnována diskusi. Závěry diskusního odpoledne se stanou podkladem pro implementaci strategie reformy – skutečný přínos akce prokáže čas.

Rok po smrti studenta zabitého schizofrenickou pacientkou ve Žďáru nad Sázavou seznamuje MZ média i veřejnost s připravovanými opatřeními ke snížení rizik podobných tragických událostí ve formě navýšení úhrad ochranné ambulantní léčby ze zdravotního pojištění a povinnosti hlášení o jejím nedodržování policii. V dlouhodobém výhledu má k minimalizaci rizik přispět i samotná změna systému psychiatrické péče.

Na webu je zveřejněn i další zásadní a mnohem širší dokument Národní strategie Zdraví 2020 – Akční plán Duševní zdraví. Materiál je velmi podrobný, vychází z nejrůznějších výzkumných prací, popisuje nedostatky současného stavu (i výrazné podfinancování a stigmatizaci oboru psychiatrie a jejích pacientů), navrhuje opatření včetně péče v komunitě, stanovuje harmonogram a uvádí seznam osob za zpracování strategických plánů zodpovědných.

Dokonalá vize. Snad... Jen pochybovači nezapomínají, že „papír snese všechno“ a sebelepší záměry ještě nejsou realita – a ptají se:

- Podaří se strategické záměry realizovat (kdy a jak) a průběžně financovat?

- Dokáže změna sytému pomoci jednotlivým skupinám širokého spektra psychiatrických pacientů?

- Jak budou fungovat jednotlivé „pilíře“ systému a jaká bude do budoucna role dnešních psychiatrických nemocnic (dříve léčeben)?

- Jaké jsou perspektivy psychiatrických pacientů v jejich dalším životě? Může „pouhé“ zlepšení systému léčby změnit jejich postavení „lidí na dně společnosti“?

- Je záměr MZ vytvořit do roka zákon o duševním zdraví reálný? A co bude jeho obsahem?

 

HLAS SOCIÁLNÍ SFÉRY

Písmenem A nové abecedy je smysl reformy. Zlepšit (jen) léčbu, jen zdravotní oblast, nebo ji doplnit pomocí psychiatrickým pacientům ke skutečnému návratu do plnohodnotného života? (I když u jednotlivých skupin nemocných má takový cíl zcela odlišný konkrétní obsah.)

Postoj a požadavky EU byly v roce 2012 doplněny příslibem dotací na budování komunitní péče – péče v přirozeném prostředí nemocných. První ohlas a iniciativa tehdy vyšla od skupiny „Platforma pro transformaci systému péče o lidi s duševním onemocněním“, soustřeďující profesionály ve zdravotní i sociální oblasti, pečující zejména o pacienty s funkčními psychózami (schizofrenií, depresemi a bipolárními poruchami). Logicky – těmto nemocným je možné soustavně pomáhat i mimo lůžková zařízení, většinou s nimi spolupracovat a komunitní péči je možné chápat pro tuto skupinu jako indikovanou. Nositelé názorů Platformy se s vervou chopili vize vytváření Center duševního zdraví (CDZ) jako optimální varianty zejména pro dlouhodobě nemocné pacienty s psychózou.

Čas ovšem ukázal jejich trochu sebestředný omyl. Po první prodlevě se aktivně postavila k reformě i reprezentace ostatních specializací a požadovala svůj díl koláče. Má být přece reformována celá psychiatrie, celý obor. Samozřejmě, souhlasilo ministerstvo a přislíbilo dopracování dokumentu Strategie. (Za jak dlouho?)

Dnes už ovšem přicházejí na scénu evropské strukturální fondy, příslušné operační programy a výzvy k podávání „reformních“ projektů. Za jakých konkrétních podmínek? Jaké jsou šance subjektů připravených k budování CDZ? MZ sestavilo pracovní týmy, ale Akční plán je zatím pouhý papírový dokument a vytvořené implementační skupiny (s výjimkou skupiny pro financování) po prvním loňském podzimním jednání už neobnovily svoji činnost. Původní harmonogramy „Strategie“ z roku 2013 dodrženy nebyly, pilotní projekty CDZ měly zahajovat s počátkem roku 2016.

Případné nesplnění zadání EU by ale pro ČR znamenalo přidělené miliardy vracet.

Znovu se vracejí obavy neziskových organizací, odhodlaných co nejlépe pečovat v CDZ o své klienty poskytováním léty vyzkoušených postupů a forem služeb, podporujících úzdravu vážně nemocných lidí. Jejich vedení příliš nevěří včasnému dokončení příprav nutných pro vznik Center. Na schvalování standardů CDZ se čeká už velmi dlouho a v řadách členů Platformy převládá dojem, že se o nich najednou skoro vůbec nemluví. (Snad se čeká na výstupy listopadové diskusní konference.) Dokonce zazněly zprávy o tom, že by CDZ měla vznikat v areálech psychiatrických nemocnic (???).

Zkušenosti s vševládnou byrokracií dnešního světa navíc zákonitě našeptávají: Převáží při realizaci změn znalosti odborníků, nebo úsudek a rozhodování ministerských úředníků? Jak se zachová nevyzpytatelné MPSV, co se dá očekávat od strážců rozpočtů zdravotních pojišťoven? Jak se k záměru nakonec doopravdy postaví samospráva, kraje a obce?

V roce 2012 se mluvilo o 6 miliardách korun z EU pro českou psychiatrii a komunitní péči, skutečnost je 3,75 mld. Optimální a cílový počet CDZ v ČR je 100, po roce 2020 tu ale bude jen „páteřní síť“ v počtu 30. Reforma sice postupuje, ale kyvadlo mezi optimismem a skepsí se pohybuje dál.

 

SLABÝ HLAS PACIENTŮ

Implementační fáze reformy byla (a musela být) zahájena – a dál? Je možné dojít k modelu všeobecné spokojenosti? Státu, nejrůznějších institucí, poskytovatelských subjektů, rodin i pacientů? Není na světě systém, který by se líbil všem, ale hlavní roli tu přece jen hrají příjemci péče – reforma má být v první řadě pro ně.

Při narůstajících počtech psychiatrických pacientů všech diagnóz se stává nutností přihlížet k jejich zájmům a potřebám, k jejich výhradám k dnešnímu stavu péče, ale i k největším bolestem jejich života. A právě počtem lidí s diagnózou duševní poruchy – kvantitou, přerůstá „pouhý“ medicínský problém v problém společenský (i politický) a samozřejmě také ekonomický. Jako u řady jiných nemocí a postižení i zde platí princip, že společnost získává, pokud se příjemce sociální dávky znovu stává plátcem daně.

Kolik může takovým cílům reforma psychiatrie, úkol především resortu zdravotnictví, napomoci? Jednoznačně jde o daleko širší téma. Výhrady a pochybnosti pracovníků sociální sféry je nutné brát vážně a zabývat se jimi.

Činnost NRZP ČR není omezena na „hlídání zdravotní péče“ - u skupin tělesně, smyslově i mentálně postižených je jejím cílem především plnohodnotný život lidí s handicapem. Totéž by ovšem - s jednou odlišností - mělo platit i u vážně nemocných s psychózou a dalšími duševními onemocněními. Zmíněnou odlišností je snížená schopnost hájení vlastních zájmů. Je logické, že zájmy handicapovaných dětí nebo mentálně postižených (a v jiných organizacích seniorů s demencí) prosazuje v příslušných sdruženích někdo jiný – rodinní příslušníci a podpůrci, často spolu s profesionály. Tyto cílové skupiny jsou ale zpravidla homogenní.

Spektrum handicapu (nebo snad deficitu) u duševně nemocných je velmi široké, a právě proto potřeby a zájmy jednotlivců a podskupin homogenní být nemohou. Možnosti a aktivity jejich členských organizací v Národní radě se tak omezují na zaplacení členských příspěvků, případně pasivní účast na Republikovém shromáždění. Výjimkou je pouze rodičovská organizace OSPDN s členskou základnou z rodin s nejtěžšími, neúspěšně léčenými nemocnými, kteří se pravděpodobně už nikdy nestanou „plátci daní“. Těžiště práce s lidmi, které dnes hájí Platforma, je v profesionálních organizacích poskytovatelů sociálních služeb – ty ovšem nesplňují podmínky členství v NRZP.

Pokud je situace takto nastavena a Národní rada jako zastřešující organizace zdravotně postižených má být obhájcem zájmů i skupiny vážně duševně nemocných, je třeba respektovat skutečnost. Je opravdu velmi namístě obnovit činnost (zatím zcela nepravidelně fungující) odborné komise a zabývat se zájmy všech tří základních skupin těchto dlouhodobě nemocných. Poslední zasedání VVZPO se konalo 20. listopadu. Byla tu reforma psychiatrie nějakým způsobem zmíněna? Nikdo nic neví...

 

Text: Martina Přibylová

 
GIVT_banner_full

 Děkujeme:













Asekol Nakladatelství ÚMUN

VVZPO logo_PTAS Metropolitní univerzita Praha logo_opel